Víte, co je to zénová mysl začátečníka? Víte, v čem je rozdíl, když projde zahradou dospělý člověk a když jím prochází dítě? Zkuste si to představit. Máte to? Vidíte nějaké rozdíly?
Je to schopnost vidět, vnímat drobnosti, objevovat a obdivovat, být v tom okamžiku a vnímat tu přítomnou krásu. Je to schopnost vidět na každém člověku, situaci nebo věci něco krásného. Je to vymknutí se z automatů, tvořit a být vědomým tvůrcem dokonalým momentů života. To je moment, kdy mysl dělá přesně to, co my chceme, v perfektní souhře a vědomě. To je umění žít, to je umění naplnění. Vytváří to pocit. A když pocit udržujeme dlouhodobě, stane se z něj stav. Stav plného vědomí.
To je stav, na kterém budeme mimo jiné pracovat během naší spolupráce. Je to stav, který vede k mistrovství v jakékoliv oblasti života. Být fanatikem do svého života a chtít mít svůj život pro Vás ten nejlepší není nic špatného. Naopak – měl by to být Váš cíl. Mým cílem je mít naplněné a šťastné klienty, kteří toto umí a dělají. Ve vztahu, v businessu, v osobním životě, všude. Jde to. A když k tomuto umění přidáte i nějakou tu strategii, úspěch se dostaví.
Jako inspiraci vezmu basketbalistu Stepha Curryho, který trénuje hod míčem na koš 1000x denně, aby byl perfektní. Nenechá toho, dokud nedosáhne svého cíle. Podívejme se na Julii Childovou, která v 50tých letech 20.stol. jako žena v domácnosti prorazila svou neústupností a neustálým zdokonalováním svých schopností do mužského světa amerických a poté i mezinárodních kuchyní. Podívejte se sami na sebe, když jste se učili chodit. I když jste spadli, tak jste se zvedli a prostě to zkusili znovu, až jste začali běhat a skákat.
Od malička sportuju (jsem instruktorka aerobiku a fitness s mezinárodní licencí), miluju pohyb (kolo, koloběžku, lyže, tanec), cesty, změnu prostředí, učení (říkám o sobě, že jsem studijní typ), zkoumám, jsem vnímavá a všímavá (to má syn jistě po mně), mám ráda hudbu (od klasiky přes latinu po neklasiku – tu hlavně v autě), řídím auto, motorku, skútr nebo tak nějak cokoliv, na co si sednu, miluju ranní jógu a meditaci, klid s knihou a čajem, vrtání se v zahradě a pěstování různorodých rostlin a také pozorování syna, jak si hraje. Ráda se směju a dělám vtipy. Mám ráda rodinu a přátele kolem sebe a lidi tak nějak obecně:) A hlavně miluji radost. Ten vnitřní stav. Miluji vše, co mi ji přináší. Je to pro mě svoboda a naplnění. Je to pro mě vědomá volba. Mám radost, že mám radost!
Je to ale někdy práce si to udržet nebo se do toho stavu vůbec dostat.
Díky Vláďovi Ekartovi, Tonymu Robbinsovi, Cloe Madaness, Mel Robbinsové, Joe Dispenzovi, Simonu Loydovi, Oshovi a třeba i Janu Rakovi a mnoha dalším jsem pochopila, že pochybnosti jsou zde a strachy jsou zde, a spousta nefungujících zvyků je zde, ale my jako bytosti máme mocné nástroje na to je zpracovat, protože všechno TO jsou naše výtvory – přijmout, pochopit, opustit, změnit, transformovat, vidět v nich příležitost nebo se s nimi naučit prostě tančit (třeba v kvantovém poli).
Naučila jsem se, že můžeme ve svém životě mnohé změnit – pokud chceme, pokud dokážeme koncentrovat svou sílu jako laserový paprsek na oblast, kterou chceme dovést k mistrovství. Vytrvalost takového zaměření pak vede ke zlepšení čehokoliv, na co se zaměřeně soustředíme. Emoce, naše stavy, naše myšlenky, náš přístup, naše osobnosti, které v sobě nosíme, naše rozhodnutí, která jsme udělali už před dlouhou dlouhou dobou a už o tom ani nevíme, naše limitující přesvědčení právě o tom, že to nejde…
A tak jsem sama sebe začala nazývat expertkou na:
Buduji, tvořím, posunuji se dál, každý den o krok dál, a mám z toho radost. Baví mě to. Užívám si to, jinak by mě to nebavilo:)…!!!
Vystudovala jsem jednooborovou psychologii a sociální práce, od 17ti mě zajímaly různorodé osudy lidí a chtěla jsem pochopit principy, které za těmi osudy jsou. V čem tkví ta pravda. Kdo je úspěšný a kdo není? Jak se to pozná? Kdo to určuje a podle čeho? Co námi opravdu pohybuje? Pochopila jsem, že zde jsou univerzální principy – takový tool box, který je pro všechny jako univerzum k dispozici. To, co nás ale odlišuje je, jakým způsobem ho používáme, jaké nástroje si vezmeme na jakou situaci, jak často, kdy a kde. A taky s kým. Vždy máme na výběr – vybereme si způsob, který nás naplňuje, je zdravý a funkční a posune nás dopředu nebo je nezdravý a udržuje nás ve stagnaci nebo dokonce situaci zhorší.
Změnila jsem kompletně životní styl, přístup ke stravě, dennímu režimu, pohybu, mému přemýšlení a emočnímu fungování až poté, co mi přišly výsledky krve z laborky. Udělala jsem rozhodnutí. Podstatou je, že rozhodnutí musí mít silný a dlouhodobě motivační základ (tedy ideálně žádný tlak:). Musí mít přitažlivou budoucnost (představu o pro nás přitažlivém výsledku) a akční kroky zapracované do každodenních rituálů, které k němu vedou. Jen tak lze dosáhnout trvalé změny. Možná to zní jako klišé, ale jen si představte, co všechno za těmito slovy opravdu je…
Stojí to za to! Zažila jsem a zažívám sílu sama sebe. Vím, co je moje opravdová touha. Znám svou vášeň. A naučila jsem se oslavovat svou hodnotu a sama sebe. Objevila jsem vděčnost. (Vy možná víte, co to je.) Ale já to nevěděla. Tedy přesněji – neuměla jsem to cítit v těle. Jsem vděčná za to, že nemusím čekat na dokonalé okamžiky, ale že je vědomě tvořím. (Jeden můj přítel z minulosti mi kdysi dávno řekl, že jsem tvůrce dokonalých okamžiků:)! A měl pravdu. A tak jsem si na to vzpomněla. Co to znamená. A dělám to, žiju to a jsem za to vděčná.
Koneckonců budovali jsme si naše vzorce a všechny ty další roztomilé nefunkčnosti desítky let, nastává čas trénovat opak. A je jasné, že se to nestane přes noc!
Moje kniha života je rozepsaná. Mám, myslím, z čeho čerpat, z čeho dávat, co nabízet, z čeho inspirovat, ale také stále na čem pracovat.
A nějaké moudro na závěr?
Hmmm..? Asi to, že jediné, co si ze života opravdu odneseme, je POCIT. A já ho chci mít opravdu skvělý. Ne – chci, aby byl fantastický, vynikající, výjimečný a úžasný. A vím, že těm slovům dávám smysl a význam zase jen já.
A vy?
Vede to, co teď děláte, k tomu, co chcete?
Vede to, co teď děláte, k fantastickému pocitu ze života?
Milujete svůj život?
Vstáváte každé ráno šťastní?
Vstáváte s myšlenkou, že milujete sebe a svůj život, který už nemůže prostě být lepší?
A JEDNA ZE SOUČASNÉHO ŽIVOTA:
„Mami, pojď si hrát.“ říká můj šestiletý syn. „Miláčku, nemůžu. Potřebuji dopsat text na můj web. Píšu tam o tom, co dělám. Co si myslíš, že tam mám napsat?“ ptám se já.
„To je jednoduchý, mami. Napiš tam: Dobrý den, jsem maminka – teda Daniela, koučuju lidi, a když skončíme, myslím, že jsem jim pomohla a že z toho mají radost. A já mám z toho taky radost. Jo, a hodně se učím od svého syna Kubíčka, protože je moudrý a mám ho ráda. Tak ahoj a můžete se přihlásit na můj web. A pojd’ si už hrát.“
Tak to by bylo ve zkratce asi tak všechno. (A o krevetách taky…)
